Kouzelná flétna očima tvůrců: o hravosti, hledání vlastní cesty i kouzlu mladého týmu

Premiéra Mozartovy Kouzelná flétna se blíží a my vás zveme nahlédnout přímo do zákulisí jejího vzniku. Režisérka Anna Magdalena Pavlicová a dramaturgyně Eliška Houserová v otevřeném rozhovoru přibližují, jak vznikala nová interpretace slavné opery, co pro ně znamená práce s mladými umělci a proč je pro ně ústředním tématem hledání vlastní cesty.

REŽIJNĚ-DRAMATURGICKÉ DUETTO

EH: Na začátek by mě zajímalo, jak ses dostala k režii Kouzelné flétny?

AMP: K režii Kouzelné flétny jsem se dostala skrze konkurz, do kterého jsem šla téměř bez očekávání, protože jsem neměla žádnou předchozí zkušenost s operní režií. Jen jsem v rámci studia na JAMU inscenovala libreto Julietta čili Snář bez celé hudební složky.

EH: Tak to jsem dvě, pro koho je tato práce operním poprvé. Co tě na této opeře oslovilo?

AMP: Hravost a taková jiskrnost hudby, dodalo mi to odvahu, že to pro mě bude realizovatelné a že si k tomu najdu cestu jak osobní, tak tvůrčí.

EH: Úplně chápu, pro mě to byl také podstatný faktor pracovat s hudbou, která je přístupná a zároveň nabízí mnohovrstevnatost jak významovou, tak i žánrovou.

AMP: Kromě toho mi ten příběh přišel příjemně imaginativní a ty silné operní emoce jsou pro mě v této konkrétní opeře uchopitelné. Po čistě činoherní práci můžou některé árie vyznívat až přehnaně vypjatě, ale tady jsou opravdu v souladu s hereckou akcí a máme možnost se na ně naladit spolu s postavami v rámci děje.

EH: Tak mimo jiné jsou v Kouzelné flétně v podstatě činoherní pasáže, které vytváří takový mezistupínek jednotlivým pěveckým výstupům. A třeba mně to pomohlo lépe proniknout do děje. Stejně jako lehce pohádkový nádech celé opery, se kterým také hodně pracujeme v našem zpracování. Překvapilo tě něco během zkušebního procesu?

AMP: Vlastně mě překvapila lehkost a komičnost, kterou do toho vnesli zpěváci, stejně jako zbytek týmu. Když jsem se na režii Kouzelné flétny připravovala, trochu jsem se bála, že budeme akcí jen ilustrovat libreto a všechny komické pasáže budou „natvrdo” narežírované, ale jsem ráda, že se celý příběh podařilo rozžít a najít míru vtipu, která jde ruku v ruce s Mozartovou hudbou.

EH: Znovu se vracíme k hravosti hudby, ale myslím, že naprosto právem. Pro mě je hodně důležité ukázat i tuto – komickou – polohu, kterou opera může mít. Přijde mi, že tato poloha může být diváctvu přístupnější. Také to je zajímavá příležitost pro zpěváky na vnímání situací a jejich postav. Protože komika ve své podstatě nejde nikdy jen narežírovat.

AMP: Stejně tak jsem měla obavu z přechodů mezi hranými a zpívanými pasážemi, ale i tady se podařilo najít klíč, aby árie přeznívaly do textových pasáží a obráceně.

EH: Hodně tomu pomáhá již zmíněná lehkost a komičnost. Když už jsme narazily na inscenační klíč, co pro tebe byla výchozí inspirace?

AMP: Když jsem vytvářela koncepci Kouzelné flétny, byla jsem v Belgii a zamilovala jsem se do René Magritta a jeho surrealistické estetiky. Původně jsem chtěla vycházet hlavně z něj, pak jsem oslovila ke spolupráci Báru Procházkovou a ta do našeho uchopení vnesla více jednotný vizuální jazyk balancující někde mezi surreálnem a pohádkovostí, což našemu uchopení Kouzelné flétny podle mě sluší, co myslíš?

EH: Rozhodně! Pro mě byl tento průsečík důležitý při celkovém dramaturgickém uchopování této opery. Protože Schikaneder s Mozartem pracovali se zednářskou symbolikou, která ale není úplně snadno dešifrovatelná pro dnešního diváka, nicméně má styčné body s pohádkovou symbolikou, se kterou do kontaktu přišel víceméně každý. Takže můžeme pracovat s věcmi nebo principy, které jsou diváctvu známé a zároveň jsou vlastní původnímu libretu. I když i s ním jsme interpretačně hýbaly.

AMP: To ano, ale pro větší srozumitelnost a řekla bych narovnání místy zamotaného příběhu. A kromě nás do toho zasáhla i samotná práce se zpěváky a jejich přínos v rámci improvizací. Vznikl z toho takový živý organismus.

EH: Kdybys měla shrnout hlavní témata, se kterými pracujeme, co by to pro tebe bylo? Pro mě to totiž je hlavně dospívání a nalézání sebe sama.

AMP: Pro mě to je určitě nutnost hledání vlastní cesty a prozření k poznání.

EH: Skoro se mi chce říct osvícení.

AMP: V podstatě ano. Tak nepracujeme s motivem prozařování scény a přechodu z noci do dne jen tak.

EH: Ještě by mě zajímalo, kdyby sis mohla vybrat jednu postavu, jejímaž očima bychom sledovali příběh Kouzelné flétny, kdo by to byl?

AMP: Pamina. Přijde mi, že ujde velký kus cesty a i v naší interpretaci je takovým centrem dění a ukazuje se na ní vývoj, kdy se člověk najde a najde i svou životní cestu (a lásku). Protože celá naše opera začíná tím, že je svými rodiči postavena před rozhodnutí, jestli se přikloní ke své matce, Královně noci, nebo svému otci, Sarastrovi.

EH: Což je jeden z našich velkých významových posunů oproti originálnímu libretu. A jak to dopadne?

AMP: To bych nechala jako překvapení, až se lidé přijdou podívat na představení. Ale i v závěru jsme dělaly změny.

EH: Mě by ještě zajímalo, jak se ti na Kouzelné flétně pracuje. Přeci jen běžně máme na zkouškách pět jazyků (češtinu, polštinu, angličtinu, němčinu a někdy i španělštinu) a pracujeme se studenty.

AMP: Baví mě to. Přijde mi to úžasně mentálně stimulující.

EH: Souhlasím. Navíc práce se studenty je podle mě specifická v tom, že jsou studenti často hodně otevření tomu zkoušet nové věci.

AMP: Což se nám během zkoušek mnohokrát potvrdilo a je to příjemné.

EH: Když nás tak poslouchám, tak to zní jako jednoduchý projekt.

AMP: Ano i ne, dost zabrat dávala logistika celého zkoušení. Přeci jen pracujeme se třemi alternacemi u každé postavy a i různými jinými omezeními zpěváků. Občas to bylo jako hrát časové a prostorové puzzle s chybějícími dílky.

EH: A pak taky chvíli trvalo vyladit komunikační styl, přeci jen ne každý měl předchozí zkušenost s vícejazyčnými projekty. Nicméně chtěla by sis to po tom všem někdy zopakovat?

AMP: Ano! Žiju pro to! Co ty?

EH: Rozhodně! Ideálně s tímto tvůrčím týmem! A na závěr, co si přeješ, aby si diváci odnesli z naší Kouzelné flétny?

AMP: Těšilo by mě, kdyby diváci měli pocit, že viděli novou interpretaci této opery, a možná i kdyby získali nový přístup k opeře, aby zjistili, že může být silná i přístupná. Co ty?

EH: Já bych si přála, aby jim to dodalo odvahu hledat vlastní cestu, i když to nikdy není bez překážek a metaforických hadů.

Premiéra již 26. dubna 2026 ve Slezské divadlo Opava. Přijďte zažít Mozartovu operu v nové, mladé a vizuálně podmanivé interpretaci.